Jak jsem psal před pěti roky, vyrazili jsme v listopadu 2008 s Hynkem na konferenci pořádanou trnavskou radou mládeže. A vzhledem k tomu, že večerní program se místo diskuze zvrhnul v otřesnou bakchanálii, hledali jsme ve městě jiné povyražení. Brzy jsme vytušili, že to se skrývá v ohromné chátrající továrně na kraji města, se zarostlou vlečkou a komínem tak nádherně strašidelným, až z něj člověku trnulo.
 | | Nejvíc nás přitahoval ponurý komín, na ten jsme se ale nakonec nedostali. |
|  | | Cesta dovnitř vedla přes střechy poseté světlíky a větracími výduchy. |
|  | | Krovy s ocelovými pružinami, na kterých visely části strojů - tudy cesta nevede. |
|
Dostat se dovnitř nebylo vůbec jednoduché. Přestože na zemi již ležel sníh a padal jemný namrzající déšť, museli jsme vystoupit po zledovatělých kramlích až na střechu mohutné budovy a dveřmi rozbitého světlíku proniknout mezi krovy, odkud jsme pak po točitém schodišti postupně procházeli z patra do patra a obdivovali za téměř úplné tmy (s výpravou jsme nepočítali, a proto jsme neměli baterku) umění předků.
 | | Pokračujeme v prohlídce prolamovaných střech a hledáme vchod. |
|  | | Po dalších a dalších žebřících vstoupáme vzhůru k zatažené obloze, ze které mírně dští. |
|  | | Panorama hlavní haly proti městu otvírá prostor pro fantazii. |
|
Nevěděli jsem ještě, že budova sloužila jako cukrovar, ale pořád jsme se divili tomu, proč jsou zábradlí schodiště, trámy v krovech, zdi i podlaha tak ulepené. Nakonec jsme si ani nemuseli olizovat špinavé ruce, abychom přišli na to, že šlo o cukrovar a všechno kolem je obalené některým z produktů při jeho výrobě. Nemohl jsem se ubránit představě dne, kdy se z ničeho nic roztrhl při výbuchu ohromný kotel plný sladké hmoty a ta se rozletěla i do nejzazších koutů továrny. Po havárii zůstal pak cukrovar opuštěný. Nejspíš to bylo úplně jinak, ale to nic neubírá na romantické kráse umírajícího cukrovarnictví v Trnavě.
 | | Konečně nacházíme schody vedoucí ze střechy dovnitř do budovy. |
|  | | Nádrže v nejvyšším patře, odkud stékala lepkavá sladká hmota dolů vlastní vahou. |
|  | | Vratké točité schody klesající hlouběji a hlouběji napříč patry. |
|
 | | Podlaha je nesouvislá, po tmě je nutné si dávat zvlášť velký pozor. |
|  | | Uvnitř je sucho, jen na obrovité střechy někde ve výšce jemně dopadá déšť a čas se převalil přes půlnoc. |
|  | | Ve světle blesku dobře viditelná díra po nádrži v podlaze může být za tmy smrtící. |
|
 | | Autor článku obdivuje krásu chátrajícího trnavského průmyslového skvostu. Sem trnavští turisty nevodí - a je to tak dobře. |
|
|
